Přizpůsobování obsahu vzdělávání měnícím se potřebám trhu práce je vždy náročný proces. Rozvoj technologií související s Průmyslovou revolucí 4.0 ovšem do tohoto procesu vnáší zcela novou dynamiku. Na konci roku 2021 jsme ve spolupráci s odborníky zpracovali podklady pro aktualizaci učebních osnov oborů, na které mají tyto změny dle našich průzkumů největší dopad. Tyto podklady jsme následně projednali na pracovních skupinách za účasti zástupců škol a firem, přičemž kromě obsahu jsme řešili také úroveň (hloubku) požadovaných znalostí. Primární otázka u všech oborů se týká žádoucí míry specializace. Není možné, a ze systémového hlediska ani žádoucí, produkovat úzkoprofilové specialisty, jelikož popisy pracovních pozic pro uplatnění absolventů těchto oborů se zásadně liší mezi jednotlivými zaměstnavateli, ale mnohdy i v rámci jedné firmy. Na druhou stranu Rámcové vzdělávací programy oborů vzdělávání jsou velmi široké, jen obtížně reflektují vývoj v oblasti technologií v průmyslu a zcela postrádají mezioborový přesah. A právě potřeba širšího obecného mezioborového základu tvořícího spolu s měkkými kompetencemi základ pro další specializaci v rámci dalšího vzdělávání se ukázala pro všechny obory jako zásadní. S určitou mírou nadsázky lze tak všechny řešené oborové specializace označit za určitou formu mechatroniky vycházející z různých oborových základů a reflektující konkrétní kvalifikační úroveň.
Mechatronika jako univerzální obor budoucnosti
Právě na specializaci „Mechatronika“ panovala největší shoda zástupců škol a firem. Absolventi této specializace naleznou uplatnění v celé řadě pracovních pozic, počínaje programátory robotů, linek a PLC, přes pozice vyšších seřizovačů a techniků (zkušební, servisní, provozní6 apod.), až po technické manažery. Dokážou aplikovat základní poznatky z elektroniky, elektrotechniky a fluidní techniky při montáži, seřizování, testování, oživování, údržbě mechatronických systémů a jejich částí, používat informační technologie pro diagnostiku stavů a detekci závad strojů a zařízení, programovat CNC, PLC, embedded systémy a průmyslové roboty. Kromě těchto činností se ve firmách uplatní při implementací nových vývojových trendů z oblasti elektronických, pneumatických a hydraulických systémů. Velký důraz kladli zaměstnavatelé na kamerové systémy pro strojové vidění a práci s daty.
Největší změny čekají Elektromechaniky a Mechaniky elektrotechniky
Velkou diskusi i mírnou skepsi zástupců škol vzbudil návrh změn u oboru Elektromechanik pro zařízení a přístroje (26–52–H/01) a oboru Mechanik elektrotechnik (26–41–L/01). Absolventy specializací těchto oborů čeká uplatnění na údržbářských a seřizovačských pozicích, ale také na pozicích elektroniků a mechatroniků obdobně jako absolventy výše uvedeného maturitního oboru. Náplní jejich práce jsou montáže, údržby a opravy v oblasti průmyslová automatizace, automatických výrobních linek, robotizovaných pracovišť s elektrotechnickými a strojními částmi, měřicí a regulační technikou, procesorovou technikou a rozpoznávací a čtecí technikou. Jelikož vzdělávací programy tyto oblasti dosud reflektovaly spíše okrajově, jsou požadavky na úpravy obsahu učebních osnov těchto oborů poměrně radikální. Nové učivo bylo strukturováno do okruhů: programovatelný logický automat, průmyslové sítě, průmyslové roboty, snímače neelektrických veličin a fluidní technika. Vzhledem k množství učiva si zapracování vyžádá redefinici oboru v podobě ŠVP se specializací na automatizaci v průmyslu.
Mechanik seřizovač jako specialista na CNC
I v automatizovaných provozech se nadále uplatní manuálně zručný seřizovač, který se bude zabývat mechanickými operacemi. Zřetelně však roste potřeba specialistů, kteří dokážou obsluhovat, diagnostikovat, seřizovat, udržovat a programovat konvenční a číslicově řízené obráběcí a tvářecí stroje a zařízení, výrobní linky a automatizované systémy, zejména řídící systémy NC a CNC. Kromě operátorů a programátorů CNC se absolventi těchto oborů uplatní jako seřizovači CNC strojů a nářadí, ale také na pozicích mechatroniků a programátorů robotů. Stejně jako u mechatronika panovala mezi zástupci škol a firem na definici a potřebě této specializace široká shoda a debata se týkala zejména konkrétních dílčích tematických celků v oblasti programování CNC a seřizování nástrojů.
Informační technologie pro průmyslovou praxi?
Poslední obor, na který jsme se zaměřili, byl obor Informační technologie (18-20-M/01). Ačkoli počet absolventů tohoto oboru rychle roste, na trhu práce nadále náleží k nejvíce nedostatkovým. Jeden z podnětů z firem však směřoval k tomu, že tito absolventi jsou připravováni spíše pro potřeby služeb, ale nikoli průmyslu. Návrh pro aktualizaci tak směřoval ke specializaci ŠVP na robotiku a programování v průmyslu. Absolventi takto zaměřeného oboru by našli uplatnění v oblasti programování průmyslových počítačových systémů robotů a linek, servisní péče v technických službách a softwarové podpory v oborech průmyslová automatizace, automatické výrobní linky, robotizovaná pracoviště, procesorová technika v technických zařízeních a přístrojích, rozpoznávací a čtecí technická zařízení. V rámci tohoto oboru se nejvíce projevily bariéry, které brání implementaci návrhů na aktualizace do praxe, které se týkají finanční náročnosti HW, SW a kapacit odborníků, které by vedli výuku. Námitky padaly také ze strany náročnosti učiva (např. programování v jazycích C a C+), které odpovídá spíše vysokoškolskému studiu.
Co dál? Implantace a odstraňování bariér
Je zřejmé, že v řadě případů se implementace změn do praxe neobejde bez investic do vybavení, zvyšování kvalifikace pedagogů, ale zejména posílení spolupráce s firmami. V další fázi proto na jednotlivých školách zjišťujeme, jaké bariéry zavedení změn do praxe brání a hledáme cesty, jak je vyřešit. Děkujeme všem zapojeným školám i firmám a věříme, že se do procesu zapojí další firmy se zájmem o rozšiřování a prohlubování spolupráce se školami. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.